Masové střelby jsou příznakem, nikoliv nemocí

Nedávná série masových střeleb zdůraznila nutnost změnit tolerantní zákony o zbraních a dalších restriktivních opatřeních. Je sice jasné, že psychicky labilním lidem by nemělo být dovoleno nosit nebo vlastnit zbraně.

Na druhou stranu je zcela nepochybné, že pouhé omezení používání zbraní násilí nezmírní. Celá společnost se stává násilnou a agresivní a citlivost lidí vůči násilí se snižuje. Lidé dnes téměř prakticky očekávají, že bude docházet k hromadným střelbám. K potlačení násilí nestačí jen změnit zákony o zbraních, ale je nezbytné najít a vymýtit jeho kořeny.

Ještě před několika desítkami let lidé necítili tak velké oddálení jeden od druhého. Dnes odcizení ve společnosti vzrostlo do takové intenzity, že dnešní běžná míra nepřátelství vůči společnosti by byla na přelomu století diagnostikována jako narcismus. A co hůř, míra rozdělení a nepřátelství se ve společnosti neustále zvyšuje, a to stále rychleji.

Ego samo o sobě není ve své podstatě zkažené. Opírá se o něj celý náš vývoj. S jeho rozvojem se zároveň rozvíjela lidská společnost, technologie, umění, kultura a medicína. Nebýt našeho ega, neměli bychom civilizaci.

Protože je ego základem našeho jednání, ať už si to uvědomujeme, nebo ne, vždy mezi námi existuje agrese a násilí. Někdy se projeví ve zjevné formě, jindy ve skryté, ale je tu vždy. Proto přes veškeré naše úsilí nemůžeme vytvořit spravedlivou společnost.

Lidská přirozenost si žádá nadřazenost, nadvládu, postavení. Proto do té doby, než změníme lidskou přirozenost, bude v naší společnosti vždy existovat všudypřítomný útlak a zneužívání ve všech myslitelných i nemyslitelných podobách. Tuto snahu o nadřazenost skrýváme za „neškodné“ pojmy jako „konkurence“ a „motivace“. Ale pod nimi se skrývá stejný zlý sklon, který nás tlačí k tomu, abychom se vyšplhali na vrchol, nejlépe tak, že všem ostatním šlápneme na hlavu.

Proto, abychom omezili násilí, včetně masové střelby, musíme „sebereformovat“ lidskou přirozenost. Jinými slovy, musíme se rozhodnout, že pokud chceme život bezpečnější a klidnější, musíme změnit sami sebe. 

Ještě důležitější je, aby naléhavost změny pronikla do velké části společnosti. Člověk nemůže změnit svůj postoj ke společnosti bez společnosti, která tuto změnu podporuje a usiluje o stejný cíl. Proto jakmile se pro ni rozhodneme, musíme zavést celospolečenské vzdělávací programy, které se nebudou zaměřovat na omezování násilí, ale na posilování empatie vůči druhým, na posilování solidarity a vzájemné odpovědnosti.

V transformaci z odcizené a násilné společnosti ke společnosti soudržné a pečující uspějeme jen tehdy, když se nebudeme zaměřovat na negativa, ale posilovat pozitiva. Z důvodu, že se ego neustále vyvíjí, soustředění se na negativní jevy, nás vede k tomu, že se je snažíme potlačit, dokud se nevyčerpáme a ony nepropuknou ještě násilněji než předtím. Kromě toho jsme tím promarnili čas marným úsilím a přitom jsme nevytvořili jinou alternativu k násilnému egoismu. Tudíž neexistuje žádná možnost, kterou bychom si mohli vybrat místo dalšího násilí.

Abychom vytvořili pozitivní alternativu k egoismu a násilí, musíme ve společnosti podporovat pozitivní hodnoty, abychom na nich mohli založit vztahy v našich komunitách. Čím více energie vložíme do rozvíjení kladných mezilidských vztahů, tím lepší bude atmosféra ve společnosti. To následně sníží celkovou míru násilí a agrese.

Aby byla jakákoliv transformace úspěšná, měli bychom se řídit pravidlem o posilování pozitivního před omezováním negativního. Pokud budeme pracovat tímto způsobem, pokud jde o násilí v komunitě, uspějeme. Pokud se však spokojíme jen s přísnější kontrolou zbraní, půjde to s námi z kopce.