Při hledání sebe sama

Vyhledávání odpovědi na otázku „Proč jsem smutný?“ překonala všechny rekordy a zaznamenala 10 procentní skok v nejoblíbenějších vyhledáváních Google pro rok 2021 oproti předchozímu roku.

Vyhledávání témat, jako jsou úzkost, stres, smutek, zármutek, a metod, jak se s nimi vyrovnat, se oproti minulosti nesrovnatelně zvýšilo.

Chápu, proč to tak lidé cítí, a je mi jich líto. Je pro mě ještě těžší vidět, že toto utrpení nepřináší žádné výsledky. Jako by bolest nebyla dost velká na to, aby je vyvedla do ulic, aby požadovali globální změnu.

Zřejmě se musíme dostat na úroveň, kdy už utrpení přichází z řady stran a pociťují ho všichni. Teprve pak začneme chápat, že přes všechny starosti a problémy se musíme navzájem spojit a  sjednotit se, abychom ovlivnili lídry a dostali se z této katastrofy, snížili inflaci a – vymýtili  smutek.

Vidím to jasně: veškeré lidské utrpení pramení z nedostatku spojení mezi námi. Nemáme dobré, přátelské a kamarádské vztahy. Zároveň jsme však na sobě vzájemně závislí a naše štěstí závisí na štěstí druhých, ale my tuto skutečnost odmítáme přijmout.

Místo toho se vůbec nestaráme o to, abychom druhým neškodili, neomezujeme svůj egoismus, svou neúnavnou snahu o vlastní prospěch, která nás žene ke způsobování škod a k lhostejnosti.

Stejně jako nevyhnutelně roste utrpení (vyhledávání na Googlu ukazuje, že utrpení má celosvětově vzestupnou tendenci), tak si společně můžeme uvědomit i tento problém a jeho řešení, ale kdy se tak stane? Kolik dalších ran a jakého rozsahu budeme muset ještě vydržet? Jsme jako neposlušné, tvrdohlavé děti, které nechtějí nic slyšet. Nechceme si připustit, že žijeme podle zákonů ega. A tak nás příroda svými údery a katastrofami nutí uvědomit si, že nemáme jinou možnost než se podřídit jejím zákonům a dodržovat je, protože jsme obklopeni a uzavřeni osudovou silou přírody.

Neživá, rostlinná a živočišná rovina ve stvoření požívají vzájemnou provázanost založenou na své vzájemné závislosti, a proto celkový přírodní systém udržuje a zajišťuje rovnováhu mezi nimi. Pouze lidská rasa se chová v rozporu s tímto systémem a nevykazuje žádnou tendenci ke vzájemnosti; pouze ona danou rovnováhu porušuje. Podle zákonů egoismu přijímáme jen pro sebe a nejsme ochotni dávat podle zákonů přírody. Tímto způsobem narušujeme rovnováhu nejen mezi sebou, ale i ve všech ostatních úrovních přírody, a ony nám to, jako mocný bumerang, hned vrací.

Rok 2021 byl rokem odhalení velkých nedostatků ve vztazích v lidské společnosti, odhalení tolika ošklivostí sobectví, které ovládá lidskou rasu a nutí ji bojovat, ubližovat a ničit. Toto odhalení naší přirozenosti je třeba vnímat jako příležitost a základ pro budování nové společenské struktury.

Z krize se dostaneme správným způsobem, pokud své úsilí zaměříme na sjednocení a spolupráci. A tím do konce příštího roku budou zodpovězeny naše nejpalčivější životní otázky, jako například: „Proč jsem smutný? Proč trpím?“, a věci se dají do pořádku.