Nejen epidemie

Svět se dostal do tak obtížného stavu, který ho donutí přejít ke sjednocení, ať si to přeje, nebo ne. Je nám to vnucováno shora, a pokud se nebudeme chtít sjednotit, sjednocení se stejně začne uskutečňovat.

My se však budeme cítit v rozporu s ním a přivoláme na sebe velké utrpení a neštěstí.

Je to jako vztah rodičů k dětem: pokud jsou děti přátelské a poslušné, rodiče se k nim chovají laskavě. Pokud se však chovají špatně, rodiče je musí potrestat, aby je napravili, a děti to cítí jako zlo.

Nyní se nacházíme ve zvláštní situaci: poprvé v historii prochází lidská společnost všeobecnou transformací. Epidemie koronaviru je svým rozsahem nesrovnatelná dokonce i s druhou světovou válkou a šíří se po celém světě. A kromě epidemií přicházejí i další rány: klimatické katastrofy a jiné extrémní události, které nás nutí více se spojit a společně se postavit proti ranám přírody, tedy Stvořitele.

Není to jen epidemie, ale začátek nové éry, která nás bude stále více vyvažovat, aby nás přivedla do správného stavu a pocitu spojení a vzájemné závislosti. Již nyní můžeme pozorovat, jak se situace za poslední rok změnila: turisté již necestují po celém světě. Každý se schoulil ve svém koutě.

I když stále doufáme, že se vrátíme ke starému způsobu života, ten už nebude. Nebudeme potřebovat tolik letadel a lodí, mnohé se ve světě změní. Problémy nezmizí, dokud mezi námi nebude správné spojení. Pokud bude spojení správné a povede k jednotě a sloučení, nikoli k vzájemnému obohacování, pak bude systém fungovat. Jinak ne. Takto nás bude učit vyšší síla.
Stvořitel zastaví veškerou naši sobeckou činnost, dokud se postupně nenaučíme na příkladu společného systému na celém světě, jak správně pracovat s naším sobectvím. Už nám více nedovolí chovat se špatně.

Stvořitel nám v posledních sto letech umožnil vybudovat globální, mezinárodní systémy po celém světě na materiální úrovni: internet, průmyslovou spolupráci, cestovní ruch, mezinárodní komunikaci. A nyní se musíme naučit, jak s těmito systémy správně pracovat: pro blaho nás všech a pro lásku ke Stvořiteli.

Forma správného spojení spočívá v tom, že se každý snaží postarat o druhého, jako je spojení muže a ženy, plus a minus. Takže musím zjistit, co tomu druhému chybí, jak mu mohu pomoci. A stejné potřeby hledá i on ve mně.

To je v rozporu s naším sobectvím, protože uzavíráme spojenectví proto, abychom na sobě vydělali. Vývoj však dospěl do bodu, kdy tento přístup přestává fungovat. Sobecké spojenectví již není tak výnosné jako dříve.

A proto se tyto systémy budou rozpadat a zastaví se, dokud nepochopíme, v jaké formě by měly fungovat. Dosud jsme se vyvíjeli sobecky, ale nyní je čas napravit, co jsme způsobili. A to vše se stane v nadcházejících letech.