Začarovaný kruh – jak z něho ven?

Místo toho, aby člověk pracoval jen několik hodin denně a pokryl tak svoje základní životní potřeby, pracuje dvanáct hodin denně. Proč? Protože chce vytvořit to, co společnost považuje za cenné, jinak by si nemohl vážit sám sebe.

A jak se bude dívat na své sousedy a jak se na něj budou dívat jeho děti?

Ukazuje se, že jsme sami sobě vytvořili začarovaný kruh, ve kterém jsme nešťastní, a to víc než zvířata.

Člověk – to je touha užívat si, přitahuje ho to, co, jak se mu zdá, dává smysl. Rozběhne se za nějakými „obaly“ a myslí si, že v tom něco najde, jenže nakonec nic nenajde. V čem je v zásadě vinen? A k čemu to všechno je?

Abychom byli zklamáni svým přirozeným, nekontrolovaným, egoistickým vývojem a viděli, jak nás to všechno vede k úplné destrukci. Podívejte se, jaké jsou teď rodiny, děti, domov! Všechno, co bylo obvyklé, přirozené, zdravé, normální najednou někde mizí, je zkreslené, převrácené. Neumíme se těšit ani z takových jednoduchých věcí.
Vymysleli jsme pro sebe všelijaké hodnoty a standardy a honíme se za nimi. Výsledkem je deprese, která je dnes prvním problémem na světě. Užíváme drogy, protože jinak bychom nebyli schopni držet krok s tímto tempem nebo životem, ve kterém všechny nenávidím, včetně sebe samého.

Každý potřebuje osobního psychologa. Děti ve věku dvanácti nebo třinácti let odcházejí z domova, odpoutávají se od rodičů. Kde jsou, co se s nimi děje?

Nyní roste generace, která si od nás nemůže nic vzít. Nemáme jim co dát. Mláďata jsou vždy vychovávána svými rodiči. V tomto ohledu jsme stejní jako zvířata. Kdo vychovává naše děti? Jaké dovednosti jsou schopni sami získat? Představte si, jakým utrpením budou muset v životě projít, než najdou správný algoritmus chování.