Moderní holocaust, aneb proč by se mohl holocaust opakovat?

Signály ve formě pro Židy extrémně nebezpečné situace, která je podobná situaci před holokaustem, jsou zde, tentokrát v Americe, kde je každý den hlášen historicky vysoký počet násilných protižidovských útoků.

 Promyšlené útoky na Židy jenom proto, že jsou Židé, se v New Yorku opakují. Skupiny monitorující útoky z nenávisti uvádějí, že jde o „epidemii“.

Rok 2019 byl v souvislosti s protižidovskými útoky v New Yorku skutečně nejhorším rokem: podle policejních údajů se jednalo o 214 hlášených případů oproti 182 případům v předchozím roce. To činí téměř polovinu všech zločinů z nenávisti hlášených ve městě.

„Pomalu se valící pogrom“ v New Yorku

Čtyři židovští členové zákonodárného sboru nedávno zaslali guvernérovi New Yorku Andrewu Cuomovi dopis, v němž ho naléhavě žádají, aby z důvodu přívalu protižidovských útoků vyhlásil stav nouze. Vyjádřili také velké znepokojení nad tím, že „již není bezpečné být identifikovatelným ortodoxním Židem v New Yorku. Nemůžeme v klidu nakupovat, jít po ulici, posílat své děti do školy nebo dokonce navštěvovat bohoslužby“.

Ohrožení americké židovské komunity popsali jako „pomalu se valící pogrom“ a dodali: „antisemitské zločiny z nenávisti se během posledních několika měsíců rozrostly do děsivých rozměrů… ortodoxní Židé v oblastech a okolí, které zastupujeme, byli zjevně vystaveni míře násilí v moderní historii dosud nevídané. Jsou pravidelně napadáni, ohrožování a vražděni.“

Současnou situaci nemohu přehlížet. Během posledních deseti let jsem prostřednictvím knih a článků v médiích varoval před hrozbou nového šoa (holokaustu) na americké půdě ve světle rostoucí protižidovské nálady přicházející z mnoha stran. Když jsem před několika lety vyjádřil své obavy před židovskými lídry, nevěřili mi.

Nyní se jejich pohled změnil. Bývalý demokratický newyorský státní zastupitel Dov Hikind se ptal: „Proč jsou Židé napadáni stejně jako v Německu před nástupem nacismu?“ a řekl: „Pokud byste se před 20 lety zeptali Židů, zda by se mohl v Americe stát holokaust, dostali byste jednotnou odpověď: ‚Ne, v Americe je to nemožné.‘ Dnes už to však neplatí.“

Větší rozpoznávání amerického antisemitismu je prvním pozitivním krokem k pojmenování problému a odhalení jeho řešení. Vyjádřil jsem to ve své nové knize Židovská volba: Jednota, nebo antisemitismus (s. 190) následovně:

„Je zřejmé, že 20. století přineslo novou míru krutosti lidstva, zejména vůči Židům.” Po zkušenosti s holokaustem si nemůžeme být jisti, že se nebude opakovat. Pokud se něco stane jednou, může se to stát dvakrát nebo třikrát a globální nárůst nenávisti vůči Židům a ke státu Izrael dokazuje, že strach z druhého holokaustu je opodstatněný. To nám znovu připomíná nutnost vrátit se k Abrahamově metodě sjednocování nad rozdíly mezi námi a povinnost být příkladem světu, aby nás mohl následovat.“

Přední kabalista Rav Jehuda Ašlag napsal na začátku 50. let minulého století:

„Svět mylně považuje nacismus za mimořádnou odnož Německa. Ve skutečnosti je to odnož demokracie a socialismu, které zůstávají bez… mravů a spravedlnosti. Všechny národy jsou v tomto stejné, a není tedy žádná naděje, že by nacismus zahynul s vítězstvím Spojenců. Zítra přijmou nacismus Anglosasové, poněvadž i oni žijí v demokratickém a nacistickém světě.” (Spisy Poslední generace)

Židovská povinnost předejít nové tragédii

Náš židovský národ byl ukován na základě, který tvořilo milosrdenství a bratrská láska, kdy se cizí lidé spolu navzájem dohodli, že se sjednotí a vytvoří svazek, v němž si budou rovni. Stali jsme se národem, když jsme se zavázali, že budeme jako „jeden člověk s jedním srdcem“. Od té doby je naší povinností toto spojení udržovat a předávat ho. A tímto způsobem být „světlem pro národy“, ne kvůli nějakému nároku, ale z důvodu služby ostatním. Povinností židovského lidu je tedy uskutečnit a nastolit příklad vzájemné lásky ve světě.

Postupem času jsme opustili toto jedinečné spojení, které jsme kdysi pěstovali, a stali jsme se sebestřednými. Nyní nás globalizace učinila závislými na sobě navzájem, přesto však lidstvo marně hledá způsob, jak spolu žít v míru. Dokud se Židé znovu nenaučí, jak být jednotní jako dříve, bude svět postrádat přístup ke znalostem, jak to zrealizovat, a bude nás nadále obviňovat ze svého trápení.

Tento požadavek, který jsme dosud nenaplnili, je neustále projikován jako antisemitismus, jako narůstající tlak, dokud nezměníme svůj směr. Směr od rozdělení k soudržnosti.

To znamená, že naše pověření být světlem pro národy je praktickým úkolem: pokud vytvoříme mír mezi námi, bude mír také ve světě.

Jednota pro dobro

Svět vždy sleduje to, co děláme. Takže kdykoli projevujeme nesoulad, sloužíme jako špatný příklad, a to se odráží ve světě. Pokud se mezi sebou hádáme, projikujeme tento nesoulad do ostatních národů, které také začnou bojovat. Přitom hluboko uvnitř cítí, že jejich boj vznikl v nějaké souvislosti s námi. V souladu s tím vůči nám projevují vzrůstající nevraživost.

Náš problém je, že se sjednocujeme pouze v případě ohrožení společným nepřítelem. Pokud bychom se sjednocovali vědomě, nepotřebovali bychom žádný temný projev ve formě dalšího holokaustu, který by nás nasměroval správným směrem. Nyní čelíme naléhavému tlaku, který od nás nekompromisně vyžaduje osudové rozhodnutí. Naše židovská volba spočívá v tom, zda zůstaneme rozděleni a v rozporu a poneseme následky, nebo zda obrátíme náš vzájemný postoj a budeme vůči sobě navzájem rozvíjet odpovědnost a péči a šířit je do světa. Pokud se rozhodneme moudře, objeví se před námi nová realita. Realita důvěry, přátelství a vzájemné podpory. V Americe a na celém světě