Příroda nás zastaví

90 % největších měst bude do roku 2050 zatopeno díky vzestupu hladiny moře. Miliony lidí ztratí své domovy, bude zničena městská infrastruktura.  

Na několika plovoucích plošinách se rozprostírá 75 hektarů. Město se bude samostatně zásobovat potravinami pomocí zemědělství na půdě nanesené na platformy a tím, co zužitkují z oceánu. Takových projektů bude v zásadě vznikat stále více. Tento konkrétní projekt je vypočítán pro 10 000 lidí.

Co si myslíte, je to reálné?

Nemyslím si, že je to reálné. Nepovažuji to ani za nutné, protože na Zemi je tolik neobydleného prostoru, že je možné jej osídlit dalšími 200 miliardami lidí.

Budoucnost lidstva se mi zdá být přece jen uspořádanější. Lidé si uvědomí, že se jejich rovnováha s přírodou nachází především v jejich myšlení a ve vztahu k přírodě, který musí být správný, vyvážený, odpovídající zákonům přírody, a nikoliv zákonům lidského egoismu, jenž je vůči tomu všemu protikladný.

Říkáte, že se na nás valí moře, přesněji, jak jste právě řekl, že voda stoupá pouze proto, že máme něco s myšlením. Znamená to tedy, že je pouze zapotřebí, abychom něco změnili v našem myšlení, a moře ustoupí?

Ano.

To je výplod fantazie!

Proč výplod fantazie? Není to žádná fikce. Začneme se k přírodě chovat jiným způsobem. Naše myšlenky, naše touhy mají na přírodu velmi vysokou úroveň vlivu.

Lze to změřit?

Ne, změřit to není možné.

To znamená, že to není možné dokázat?

Pak bude existovat důkaz z takzvaného opaku, jak se tomu říká.

Z opaku bude možné dokázat, že v okamžiku, kdy to bude skutečně neúprosně přicházet, změní lidé myšlení a moře ustoupí?

Zda má meze lidská hloupost a lidská svéhlavost? Myslím, že ano. Protože zároveň s tím, že je člověk velmi velký, hloupý a svéhlavý egoista, je také citlivým prvkem přírody, a když ho bodají, křičí: „Au!“ Vše záleží na míře bodnutí. Když mu vezmou všechno a život se stane takovým, že by bylo lepší, kdyby nebyl, začne přemýšlet. Je to však ohromné utrpení! Obrovské! Z pohledu kabaly je prakticky nesnesitelné. Příroda bude svým zákonitým způsobem člověka napravovat velmi tvrdě. Jinak jednat ani nemůže. Dostali jsme však možnost se napravit s předstihem, dobrou cestou. Ale útěkem z jednoho rohu zeměkoule do druhého tento problém nevyřešíme. Ve všem, co souvisí s ekologií a naší interakcí s přírodou, je třeba prostě poslouchat vědce. Poskytují experimentální údaje, kterým nelze ani věřit, ani nevěřit. Jde pouze o informaci a my musíme jednat v souladu s ní: zamyslet se, co bychom měli dělat, aby se to nestalo.

A pak dospějeme k rozhodnutí, že vše závisí na člověku, na jeho přístupu k ostatním lidem a k samotné přírodě. A kvůli tomu je nutné napravit přirozenost člověka – z egoistické, když necítí nic jiného než sebe, na altruistickou.