Je to proto, že jsme součástí přírody, která se skládá z minerální, rostlinné, živočišné a lidské úrovně, a jejich vzájemné propojení nás vede k tomu, že takové jevy pozorujeme.
Otázkou je, zda i lidé mohou uklidnit a prodloužit životy jiných lidí podobně, jako to dokážou rostliny.
Můžeme, a dokonce i více. Zda pociťujeme lidi kolem nás jako obtěžující nebo uklidňující závisí na tom, do jaké míry je považujeme za důležité a blízké. Musíme se tedy snažit změnit takovým způsobem, aby se ostatní lidé cítili s námi stále čím dál více spojeni.
A v tomto bodě se skutečně setkáváme s otázkou: proč se příroda zdá tak krásná, zatímco lidé se zdají být pravým opakem? Je to proto, že naše ego, touha užívat si na úkor druhých, odmítá egoistickou povahu ostatních lidí. Máme rádi například rostliny, protože nám většinou neškodí. Lidé v našem okolí nás naopak mohou přivádět k šílenství.
Měli bychom tedy změnit svůj postoj k druhým lidem tak, abychom ve vztahu k nim přezkoumali sami sebe: „Jak se jevím v jejich očích?“ Proč? Je to proto, abychom se jim stali pozitivním příkladem. Pak se v důsledku toho možná i oni změní podle příkladu, který jim ukážeme.
Pokud přírodu chápeme jako sílu, která neustále vše a všechny směřuje k dobru, harmonii a míru, pak můžeme krásu přírody vnímat na všech jejích úrovních – minerální, vegetativní, živočišné a zejména lidské. Je to proto, že pak vidíme potřebu sladit se s pozitivní silou přírody, a naše vlastní směřování tímto směrem, zejména na úrovni lidských vztahů, nás pak vede k tomu, že vidíme krásu v lidech stejně jako ji vidíme i v přírodě.
