Nárůst depresí, osamělosti, úzkosti, stresu a zneužívání drog naznačuje, že stále více lidí se chce oddělit od současného prožívání života. Zároveň v nás vzniká nová touha s jiskřičkou naděje, naplnění a vitality. Naplnění této touhy však existuje na jiném místě, než jsme doposud byli zvyklí.
Pokud usilujeme o naplnění bodu v srdci, nepotlačujeme ho, ale zajímáme se o to, jak můžeme opustit svůj současný stav a postupovat vzhůru, abychom objevili zdroj života – pro co žijeme, proč tu jsme a co je smyslem života – pak nás takový bod vede k odhalení našeho pravého Já.
Čím více budeme hledat v souladu s požadavky našeho bodu v srdci, tím více budeme vedeni k objevení zdroje naší existence ve vyšší síle přírody, síle lásky a obdarování, která vytvořila a udržuje veškerý život.
Jinými slovy, naše pravé Já a vyšší síla jsou jedno a totéž. Přišli jsme sem do našeho světa cestou sestupu z této vyšší síly a můžeme se vrátit zpět k tomuto zdroji naší existence cestou vzestupu. Bod v srdci, také nazývaný jako „touha po duchovnosti“, je to, co nás přitahuje k tomuto vznešenému duchovnímu stavu.
Všichni jsme byli původně stvořeni ve světě, který moudrost kabaly nazývá „Ein Sof“ (nekonečno). Sestoupili jsme do našeho světa ze světa Ein Sof přes různé úrovně, z vysokého stavu lásky a obdarování dolů do jeho opačného, egoistického stavu, který charakterizuje náš svět.
Existujeme ve světě Ein Sof ve svém dokonalém a věčném stavu – v naší duši. Původně jsme byli stvořeni v takovém stavu a odtud se naše duše – kořen duše všeho a každého z nás – začala postupně zmenšovat, dokud jsme neskončili v tomto světě, ve kterém se v našem vědomí uchoval pouze malý kousek bodu touhy z velké duše, kterou všichni sdílíme.
Náš sestup z věčného a dokonalého stavu jako jediné duše do našeho světa byl záměr. Z naší současné formy existence musíme začít znovu se vyvíjet zpět do stavu, ve kterém jsme byli stvořeni, a to tak, že to jakoby sami vytvoříme, místo toho, abychom to jen přijali bez svobodného rozhodnutí.
Poté dosáhneme mnohem plnějšího a bohatšího pocitu našeho stavu jako jediné duše.
Ve svém původním stavu jsme si neuvědomovali existenci duše ani skutečný smysl života. Je to proto, že nám chyběl pocit komplexnosti a účel našeho vývoje. Naše duše se zmenšila na malý bod, který v nás existuje jako malá duchovní touha. Z tohoto pocitu malého bodu můžeme tuto touhu rozvinout až k plnému prožitku naší duše a vlastní vůle.
Jinými slovy, dosažením kořene naší duše – našeho pravého Já – prostřednictvím rozvoje a péče o náš bod v srdci, rozvíjíme, vnímáme, zkoumáme a postupně chápeme tuto touhu, až jsme skrze ni naplněni. Když se navrátíme do světa Ein Sof, žijeme pak naplno: v dokonalosti a věčnosti.
To je naše pravé Já, a je to to, čeho musíme dosáhnout.
V moudrosti kabaly se tento stav nazývá „dosažení splynutí se Stvořitelem“ a považuje se za smysl našich životů, hlavní důvod našeho stvoření. Stvořitel je síla lásky a bezpodmínečného odevzdávání, které se v nás odhaluje a které nás v tomto stavu zcela naplňuje. V hebrejštině slovo pro Stvořitel („Boreh“) pochází ze dvou slov „přijď“ a „uvidíš“ („Bo“ a „Reh“), tj. „přijď a uvidíš“, že se ti dostává veškerého dobra a potěšení, které lze v existenci obdržet.
