Pět dní před Novým rokem (roš hašana) došlo ke stvoření světa a na Nový rok, v pátek v pět hodin, byl stvořen Adam.
Všechna významná data židovského kalendáře nejsou věnována hmotným svátkům, ale různým duchovním činům, včetně stvoření světa a stvoření Adama. Tyto svátky daly židovskému národu společný záměr a cílevědomě ho posouvají vpřed.
Adam je duše, jakási prostorová energetická struktura, síť sil, a je obdobou Stvořitele.
Byla stvořena shora, působením Vyšší síly – sílou dobra, lásky a odevzdávání. Proto i samotná struktura existovala ve stejném stavu odevzdávání, lásky, milosrdenství vůči sobě samé a byla svébytným, soběstačným „zámotkem“, který se nepotřeboval vyvíjet.
Aby nastal rozvoj struktury, bylo nutné ji nějak rozhýbat, vnést do ní prvek rušení, ostrý vnější vliv. To bylo provedeno pomocí dodatečného systému zvaného Chava nebo Eva, která narušila Adamovu vnitřní rovnováhu a v důsledku toho se tato struktura roztrhla zevnitř.
Jako příklad lze uvést narušení rovnováhy v atomové bombě. Začíná vzájemnou reakcí obou vzniklých částic, jejich počet se zvýší nad kritickou hranici a začne neřízená štěpná reakce, která vede k jadernému výbuchu.
Totéž se stalo zde. A my si všichni připomínáme pád do Prvotního hříchu, ale ne tak, jako že bychom měli být smutní, postit se, plakat a sypat si popel na hlavu.
Ne, my to slavíme, protože díky rozbití se můžeme znovu poskládat z úlomků Adama a Evy a dojít do dokonalého a věčného stavu, který je podobný stavu Vyšší síly, která je stvořila.
Tímto způsobem napravujeme to, co Stvořitel pro naše dobro úmyslně rozbil, stejně jako rodiče rozloží dítěti puzzle, aby se skládáním učilo a zdokonalovalo. Ve všech těchto činech musíme vidět záměr Stvořitele, který s námi zachází s láskou, chce, abychom dosáhli Jeho dokonalosti a stali se Mu rovnými.
Proto slavíme příležitost, která nám byla dána k nápravě, jako svátek. Toto je Nový rok.
