Usměvavá deprese

22. 07. 2019 7:52:44
Vědci identifikovali nový druh deprese, kterou nazvali „usměvavá deprese“. Člověk se usmívá a vypadá šťastně v době, kdy trpí symptomy deprese. A toto se stále více rozšiřuje.

Lidé jsou v životě zaneprázdněni, mají zaměstnání, děti, rodinu, koníčky a zároveň jsou neustále v depresi. Navenek se usmívají a uvnitř jsou v rozporu.

Zdá se, že to postihuje obrovskou část lidstva, celé masy.

Nacházíme se ve světě, ve kterém se neustále vyvíjí náš egoismus. A co nám vyhovovalo před 1000 lety, nás před 500 lety přestalo uspokojovat. A dnes – již vůbec ne.

Na počátku XX. století byl člověk šťastný, když měl něco k jídlu, co si obléci a kde spát, (platilo to pro většinu lidí), ale dnes to již ukazatelem komfortního stavu není. Egoismus roste a vyžaduje od člověka mnohem více naplnění, a dokonce i takové, o kterém člověk ještě ani neví.

Vždyť je mi špatně, něco ve mně je prázdné! Jedl jsem? Zdá se, že ano. Spal jsem? Spal. Mám kde spát? Ano. Mám co jíst? Ano. Mám oblečení? Ano. Mám práci, mám vše. Co mi chybí? Nevím.

A co člověk postrádá? Pocit naplnění, pocit štěstí. To mu chybí.

Člověk má všechno, a přesto se cítí prázdný.

„Co ti chybí? Řekni mi co. Zapíšu si to a slibuji, že ti to dám.“

„To mi nemůžeš dát. Musím se uvnitř něčím naplnit. Uvnitř mne je vnitřní prázdnota, kterou nemohu ničím naplnit – ani jídlem, pitím, ničím. Můžeš mě lechtat, nezasměji se. Nemám to – naplnění.“

Jak ho může člověk najít?

Nemůže. Protože je v něm nedostatek, pocit vnitřní prázdnoty, kterou v našem světě není možné naplnit.

Můžete ho vzít jako dítě na kolotoč, na procházky, na výlety, můžete mu promítat filmy, zůstane stejný. Bude se dívat, trošku se rozptýlí, ale přesto bude mít pocit, že je to jen únik z prázdnoty. Prázdnotu cítí, mírně se nad ní pozvedne, ale pořád ji cítí a neuteče jí.

Známý rakouský psychiatr a neurolog Viktor Frankl napsal, že základem dobrého psychického zdraví je nalezení smyslu života. Je nalezení smyslu života nezbytné?

V naší době je nalezení smyslu života nezbytné. Dříve spočíval smysl života v přežití.

Nějakou dobu jsem žil v Litvě. Lidé, kteří pamatovali sovětskou vládu, popisovali, jak to bylo vše uspořádáno.

Ráno se jde do práce, pracuje se zpravidla neustále, protože je to malinká země. Máš štěstí, když máš práci, peníze dostaneš hned ten den, můžeš koupit něco k jídlu a rodina má co jíst. Tak žila většina obyčejných, nikoliv bohatých lidí. Takovým způsobem lidé žili. Když měl člověk denní výdělek a měl čím nakrmit rodinu a sebe, byl šťastný.

Uplynulo 50 let. Může být dnes takový způsob života považován moderním člověkem za šťastný – aby ráno nevěděl, kde bude pracovat a nevěděl, zda večer bude mít jídlo pro rodinu? Ne, dnešní člověk potřebuje spoustu věcí.

Jeho egoismus se stal mnohem větším, mnohem hlubším. Musí vědět, kolik si vydělá, kdy dostane zaplaceno, co si za to koupí, kam pojede na dovolenou, kde se může pobavit, kde budou studovat jeho děti, jaký bude mít důchod, vše.

To znamená, že se o to musí postarat sám?

Potřeby člověka se natolik zvýšily (a nemůže s tím nic udělat, neboť se takto rozvinul jeho vnitřní egoismus, a není to tím, že by byl člověk rozmazlený), že dnes nemůže být šťastný, když dostane nějakou minimální část požadovaného naplnění.

Dokonce ani samotný člověk neví, co chce. Tato deprese postihuje téměř všechny třídy společnosti.

Kde je cesta z toho bludiště života?

Nevím. Ale pamatuji si, že i já jsem byl takový a že mi bylo těžko. V takovém polodepresivním stavu jsem byl během svého dětství a mládí, než jsem našel seriózní zájem o kabalu.

Nevěděl jsem, čím se naplnit, proč existuji. Bylo to vše vymyšlené proto, abych musel nést toto břemeno života? Proč? Kvůli čemu? To je nejhorší! Když ráno vstaneš a ptáš se, proč jsem se vzbudil? Proč jsem vstal?

A tyto stavy mají lidé, kteří jsou duchovně výše nebo se musí duchovně pozvednout, dokonce i kabalisté, protože se u nich projevují nové požadavky, které poté realizují, a takto stoupají po duchovních stupních k vyššímu poznání.

Ale když v sobě člověk odhalí tuto prázdnotu, která potřebuje naplnit, čím naplnit – ještě neví, pak je ve stavu, který je obecně definován jako deprese, i když to deprese není.

Pro kabalisty to není deprese, milují tyto stavy, protože již předem vědí, že je naplní, že v této prázdnotě dosáhnou pocitu Vyššího světa.

Nacházíme se v generaci, kdy lidé pociťují tuto prázdnotu, tyto požadavky, tyto obrovské touhy, ale v našem světě pro ně nemohou najít žádnou náplň. Náplň je třeba přijmout z následující úrovně.

Nehovoříme o klinické depresi, která je duševním onemocněním. Jaký je recept na štěstí nebo na to, abychom se dostali z této usměvavé deprese či sklíčenosti?

Klín se vyráží klínem. Jinak to nejde. Pro tento vnitřní požadavek prázdnoty musíme najít naplnění. A ten tkví ve smyslu života.

A lidé se v zásadě ptají právě na to. Ale i když se neptají, tato otázka v nich existuje. Je to otázka, která je trápí a bojí se si ji přiznat. Člověk se bojí přiznat sám sobě, že neví, proč žije, a to je přesně to, co mu bere energii k životu.

Proč se bojí? Protože neexistuje odpověď. A ocitne se před prázdnotou.
Prakticky mě to ničí jako rozumnou bytost, která uvažuje rozumně, ví – proč žije. Pokud si řeknu, že nevím, proč existuji, tak jsem v principu nic. A z toho je mi špatně. Lehnu si a nemůžu vstát.

Co je tedy pro člověka smyslem života?

Smyslem života je odhalit náš duchovní kořen, ve kterém existujeme věčně. Dočasně se noříme do našeho pozemského světa, abychom s jeho pomocí mohli stoupat ještě výše. Musíme poznat celý systém a být v něm účastni.

Pak člověk na sobě začne duchovně pracovat. Odhaluje Vyšší svět, systém řízení, systém vesmíru, a vidí, co musí udělat proto, aby každou minutu sám sebe pocítil jako toho, kdo realizuje obrovský plán!

Odhaluje jej všemi svými pocity, celou svou duší, pohlcuje do sebe celý vesmír, cítí se být jeho části, spolupracuje s ním. Působí na svět a svět působí na něho.

A tady začíná jeho veliká hra jako dítěte s hračkami. Zaujme ho. Samozřejmě to není snadné a není to hned, ale v zásadě, pokud již začíná chápat, že je to pro něho předurčeno, je to již velký pokrok.

Nejdůležitější je cítit se před dveřmi, stát těsně před nimi a tehdy se otevřou.

Autor: Michael Laitman | pondělí 22.7.2019 7:52 | karma článku: 26.79 | přečteno: 511x

Další články blogera

Michael Laitman

Může být lidstvo v rovnováze s přírodou?

Člověk nemá instinkt pro rovnováhu s přírodou, a proto mu byla dána příležitost, aby vybudoval společnost a díky svému úsilí získal sílu sjednocení a inteligenci, která mu umožní, aby dosáhl rovnováhy.

20.9.2019 v 7:55 | Karma článku: 18.07 | Přečteno: 159 | Diskuse

Michael Laitman

Příroda začala odstraňovat ochranný štít

V nedávné době srovnal hurikán Dorian se zemí rozsáhlé území na Bahamách a zabil tam desítky lid. Je pohřešováno přibližně 2500 lidí. V roce 2016 zuřil nad karibskými ostrovy hurikán Irma, doposud nejsilnější v historii Atlantiku.

16.9.2019 v 7:55 | Karma článku: 23.06 | Přečteno: 543 | Diskuse

Michael Laitman

Co by měla žena vyžadovat od muže?

Žena dnes sama ztratila správný směr, přestala jednat v souladu se svou přirozeností a následuje zkreslené hodnoty získané v důsledku nesprávné výchovy. A proto od muže nevyžaduje, co je zapotřebí.

13.9.2019 v 7:55 | Karma článku: 29.74 | Přečteno: 850 | Diskuse

Michael Laitman

Příroda nás zastaví

90 % největších měst bude do roku 2050 zatopeno díky vzestupu hladiny moře. Miliony lidí ztratí své domovy, bude zničena městská infrastruktura.

10.9.2019 v 7:55 | Karma článku: 19.97 | Přečteno: 519 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Lubomír Stejskal

Telegraficky: Pocta

Národní pamětní síň věnovaná padlým izraelským vojákům, která byla před časem vybudována na jeruzalémské Herzlově hoře, se dočká významného ocenění.

21.9.2019 v 8:00 | Karma článku: 5.74 | Přečteno: 105 | Diskuse

Miroslav Semecký

Zemanovci vystrkují své (tva)růžky

V obchodě jsem potkal voliče Zemana. Známe se od vidění. Kupoval arch brusného papíru o rozměrech 28 × 23 cm. Naklonil se ke mě a s tajuplným nádechem zašeptal, že ten s úplně nejmenším zrnem používá místo toaletního papíru.

21.9.2019 v 4:52 | Karma článku: 7.09 | Přečteno: 306 | Diskuse

Karel Januška

Sebevědomí neznalců

Když obratný politik utvoří kolem sebe skupinu občanů, která mu bezmezně důvěřuje, mívá to obvykle velké důsledky. Příkladem jsou skupiny kolem Sokrata, Cézara nebo Hitlera.

21.9.2019 v 4:27 | Karma článku: 7.89 | Přečteno: 230 | Diskuse

Miroslav Semecký

Prezident Zeman opět popřel sám sebe.

Prezident republiky svým vystoupemím opět popřel svá dříve vyřčená slova. Udělal tím ze sebe směšného starce.

20.9.2019 v 23:55 | Karma článku: 14.41 | Přečteno: 186 | Diskuse

Irena Fuchsová

S čím tu jsi?

Před lety jsem ve svých lázních v Klimkovicích seděla u stolu s pětapadesátiletou Zdenou, která byla po operaci kyčle, byla rozvedená, děti zaopatřené a v lázních se chtěla v první řadě bavit.

20.9.2019 v 21:55 | Karma článku: 24.11 | Přečteno: 725 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 22.64 Průměrná čtenost 567

Michael Laitman - Profesor ontologie, PhD ve filozofiii a kabale a MSc v bio-kybernetice. Zakladatel a president Bnej Baruch vzdělávací světové organizace zabývající se autentickou Kabalou - vědou o spojení mezi lidmi rozkrývající odpověď na otázku "Co je smyslem života" a jak toho dosáhnout. Více o Bnej Baruch v ČR zde.
Co je Kabala a jak vám prakticky může pomoci v životě se dozvíte v bezplatných kurzech na Kabala Academy.

Najdete na iDNES.cz