Zdraví těla je harmonií duše

Všechny druhy zdraví: fyziologické, etické, morální, psychologické – jsou podstatou rovnováhy systému zvaného „člověk“ a jsou navzájem propojeny.

Ze zkušenosti z našeho života víme, jak psychologie ovlivňuje fyziologii, fyziologie působí na psychologii atd. A pokud se budeme starat o naše „já“, tj. o nejvyšší úroveň „člověka v nás“, pak tím začneme ovlivňovat všechny nižší podsystémy.

Proto kabala říká, že je v první řadě nezbytné pracovat na nápravě duše, na rovnováze svého „já“, abychom se stali vyváženými s celým světem, byli s ním v harmonii a homeostáze. Nižší fyziologické systémy se pak vyváží pod vlivem vyšších a postupně se uzdraví.

Podle kabaly v tom tkví podstata léčení. Stejný názor existuje ve východních léčebních praktikách, které potvrzují, že člověk je mikrosvět a musí mít v rovnováze jak všechny vnitřní úrovně, tak i vnější, které se vztahují ke světu.

Pro dosažení rovnováhy potřebujeme správnou výchovu, správnou společnost – skořápku, ve které existujeme a se kterou musíme integrálně spolupracovat, a to nás přirozeným způsobem vnitřně vyváží.

Léčení člověka by proto nemělo vycházet z odstranění všech možných příznaků nemoci, ale pouze z vyšších úrovní, které podle hierarchie shora dolů přivedou k rovnováze celý systém. Nemusíme se šťourat ve fyziologických vlastnostech těla, musíme vyvažovat duši a pak se jí tělo bude podřizovat a uzdraví se samo o sobě.

Léčení jednotlivých orgánů těla nic nepřináší, protože vůbec nevíme, jak jsou vzájemně propojeny. Proto když „léčíme jeden, mrzačíme druhý“. Každý lék je sám o sobě jedem. Není divu, že symbolem medicíny je jedovatý had.

Vidíme, že užívání léků nevede k úplnému vyléčení, člověk je stále nemocný. Proto, aby byl úplně zdravý, je nezbytné vyvážit jeho ducha. Ne nadarmo se říká: „Ve zdravém těle – zdravý duch.“

A pak, stejně jako ve starověké čínské medicíně, lékař nebude placen za to, že léčí jednotlivé orgány, ale bude placen za to, že je člověk zdravý.