Ano, tento čas je jako zastavení, čas odpočinku a bilancovaní významu všeho v našem životě, lidí, věci a našich potřeb. Najednou vidíme, že ke štěstí potřebujeme daleko méně. Více si vážíme těch dříve samozřejmých drobností, procházka v přírodě s rodinou, vidět úsměv na tváři kolemjdoucího.... ztratili jsme možnost plnit svůj život spotřebou a získali čas pro sebe.

Přijde mi, že lidé kolem mně jsou klidnější, usměvavější a mají více času pro svoje drobné radůstky, více si povídají, společně se smějí. A všichni mají jedno společné, zastavily se a už se do svého rychlého života na plno nevrátily, snad je to ta jednoduchost, která je zmiňována v tomto článku, a vděčnost, která je dělá šťastné. Vše nám ukáže jen čas.