A co když se nechci stát evropanem? Co když chci zůstat čechem a pamatovat si českou historii? Když chci aby si moje děti v dějepise četly o Sámovi a Mojmírovcích a Karlu IV. Ne aby se učily nazpaměť v jakém pořadí existovali evropští kancléři.

Mojmirovci nejsou ani Cesi, ani soucasti ceske historie. Ja jsem nikdy nechtel byt Cechem a prece me do prvni obcanky napsali narodnost ceska, pry moja vlastni, moravska neexistuje. A prave o tpm pise autor clanku, i kdyz mluvime stejnou reci, nemusime byt stejni. Nechte Mojmirovce byt tam kam patri, Na Moravu!

Je to jednoduché - lidi se navzájem potřebují a tak by se měli vzájemně ctít. Dokud budou(někteří) mít nepřekonatelnou potřebu čerpat a odklánět miliardy, tak to nepude.

T. G. Masaryk věděl, že lidé jsou z různého těsta, ale demokratický, právní stát s vyšší laťkou morálky může nabídnout vzdělávání pro různé skupiny populace (např. i lidové kurzy pro nemajetné), šíření tolerance aj., a hlavně kvalitní zákony, jimiž lze vymáhat mravnější chování. Americ. historik T. Snyder a další zahr. odborníci vytýkali V. Havlovi, že příliš spoléhal na "dobro" v lidech, bez přísných zákonů se ve společnosti uplatní spíš zlo. Dnes v EU je jasné, co bychom měli dělat jednotně, společně, např. bezpečnost, ale i třeba energetiku - v jednotně se více daří např. vědec. pokroku i ekonomice (společně za nižší náklady s vyšším efektem), jedinci v politice, kteří mají opačné tendence, sledují jen vlastní prospěch, nikoli zájmy veřejnosti. Lidé samozřejmě nikdy nebudou všichni stejní, už proto je třeba umět snášet se vzájemně mezi sebou, ale na zásadních otázkách (např. život. prostředí, bezkorupčnost) bychom se měli umět shodnout.

Shoda na zásadních otázkách požaduje shodu na činech, tedy federální vládu EU.