Pusťme děti na internet, ale tak nějak postupně a s rozumem.

Nikdo rozumný nepouští děti samotné do nebezpečné čtvrti, do divočiny, do vykřičených podniků atd.

Tak je to i se světem virtuálním. Nemůžeme ho dětem zatajit, ale musíme jim ho "dávkovat" postupně. Jen tak budou dostatečně silní a připravení v něm přežít.

Já teda nevím, ale co si pamatuju tak mě ráno mamka doprovodila do školy, po cestě zpátky jsem v obchodě vzal rohlíky, doma hodil tašku do rohu a vypadl ven za klukama. Vrátil jsem se až na večeři a mamka vůbec nevěděla co celý den dělám.

To se nezměnilo ani s mojí dcerou teď. Ona ani nechce abych věděl co dělá, teda detailně. Ona má svoje kamarádky a mě musí stačit že je s kamoškou venku. Při snaze z ní něco dostat je mi odpovědí jedno slovo, nebo maximálně že to byla nuda.