Návrat průkopnického ducha

Když jsem v roce 1974 přijel do Izraele, byl jsem přidělen do hotelu, kde bydleli noví olimové (Židé, kteří právě imigrovali do Izraele). Každé rodině byl přidělen pokoj a my jsme spali, večeřeli a učili se hebrejsky.

Jednoho dne jsem zjistil, že jeden z číšníků, kteří nás obsluhovali v jídelně, je vlastně majitel hotelu. Několik let se dotoval hitel, aby pomáhal novým olimům při jejich prvních krocích. S úžasem jsem zjistil, že existují lidé s takovým duchem. Tento muž byl skutečným průkopníkem a právě tento průkopnický duch ho motivoval k tomu, co dělal. Tento duch mu nedovolil sedět stranou, ale podnítil ho k tomu, aby ve svém životě dělal něco smysluplného. Dnes je tento duch vzácností a my zoufale potřebujeme najít způsob, jak ho oživit.

Průkopnický duch žije v srdci každého Žida. Koneckonců každý Žid je potomkem průkopníků, kteří připravili půdu pro nový, do té doby neslýchaný společenský model vzájemné odpovědnosti a solidarity. Dokud Abraham nezačal šířit své myšlenky milosrdenství a lásky k druhým a dokud Mojžíš z potomků Abrahamovy skupiny neudělal národ, byla myšlenka národa vytvořeného překonáním vlastního ega nemyslitelná. Převládalo chování silných, kteří si podmaňovali nebo vyhlazovali slabé, a to jak mezi národy, tak mezi jednotlivci. Zde se však objevil nový koncept, který je obsažen ve slovech krále Šalomouna (Př 10,12): „Nenávist vyvolává sváry a láska přikrývá všechny křivdy.“

Zlaté pravidlo „Miluj svého bližního jako sebe sama“ je základem judaismu. Není to příkaz, abychom něco udělali nebo říkali. Není to ani přikázání chválit nebo uctívat božstvo. Je to prostě přikázání milovat druhé jako sebe sama.

Průkopníci, kteří založili Stát Izrael, odvedli velký kus práce, když se jim podařilo vytvořit suverénní území v zemi, která byla v době jejich příchodu převážně bažinou a pouští. Vybojovali zemi proti šesti invazním armádám, které se snažily zničit židovskou přítomnost na Blízkém východě. Ale nedotáhli to do konce. Vytvořili stát, ale nyní je na nás, abychom pečovali o duši a ducha tohoto státu, aby si zasloužil jméno „Stát Izrael“, země, která posvěcuje každého a jen jeden zákon: „Miluj svého bližního jako sebe sama“.

Pokud uděláme další krok a naplníme srdce izraelského národu izraelským duchem solidarity, vzájemné odpovědnosti a především lásky k druhým, bude to náš konečný triumf. Nikdo nebude pochybovat o naší přítomnosti zde, protože si všichni uvědomí, že tu nejsme sami pro sebe, ale pro svět, abychom naplnili své poslání. Abychom byli světlem pro národy a šířili světlo jednoty a přátelství přes všechny rozdíly a konflikty. Pokud se povzneseme nad své vnitřní rozdíly k jednotě a lásce, splníme úkol našich předků a jejich průkopnický duch péče o druhé se rozšíří po celém světě.
Proto jediná válka, kterou musíme vést, je válka proti našemu egu. Jediné vítězství, které potřebujeme, je vítězství jednoty nad rozdělením.