Opičí neštovice – počátek nové pandemie?

Ještě jsme se nevypořádali s jedním virem a už je tu další. Opičí neštovice – neškodný příbuzný smrtelného viru pravých neštovic, se objevují od roku 1958. Dosud se však vyskytovaly převážně endemicky v Africe. 

Nyní, jako všechno v dnešní době, se staly celosvětovou hrozbou. Podle nejnovější aktualizace Světové zdravotnické organizace (WHO) se nyní virus opičích neštovic již rozšířil do 19 zemí. WHO však také říká: „Ačkoli je výskyt neobvyklý, zůstává 'zvládnutelný'.“

Nejsem si jistý, zda je to začátek nové pandemie, ačkoliv si to odborníci nemyslí. Každopádně, pokud ne tato hrozba, pak přijde jiné nebezpečí ze strany přírody, které zvýší naši citlivost vůči tomu, co nám chce příroda říct.

Nic není mocnější než sama příroda. V této souvislosti velký myslitel a kabalista 20. století Baal Ha´Sulam ve své eseji „Mír“ píše, že Bůh a příroda jsou synonyma. Co od nás tedy Bůh, respektive příroda, chce? Proč trestá celé lidstvo stejnými ranami ve stejnou dobu a proč se tak děje právě teď?
Odpověď na tyto otázky vyplývá z našeho vlastního chování. To, že se mnoho lidí zabývá těmito velmi důležitými otázkami, je přesně to, co příroda „chce“ dosáhnout, pokud se to tak dá říci. Proč nám ale příroda všechna tato omezení posílá? Proč nás nutí, abychom se báli přiblížit k jiným lidem ze strachu, že se nakazíme? Je to právě proto, že když se nebojíme přiblížit jeden ke druhému, tak si navzájem ubližujeme a využíváme se, případně obojí.

Příroda nás bude i nadále trýznit nečekanými ranami, dokud si neuvědomíme, že kořen problému není v živočišné říši, ale v sociálních neduzích lidské společnosti. Naše odcizení a nenávist vůči sobě paralyzují naše těla, mysl i svět kolem nás. Příroda se nám snaží dát ponaučení prostřednictvím svých pohrom.

Protože svět je jeden propojený systém, vše, co děláme, říkáme nebo si myslíme, ovlivňuje celý svět. Odcizení a agrese, dominující lidským vztahům, pronikají do ostatních úrovní přírody a vyvolávají negativní účinky. Vytvářejí nejen nové nemoci, ale i všechny druhy přírodních katastrof. Ve skutečnosti jsou odrazem našeho odmítavého postoje k přírodě a k sobě navzájem, protože jediným nemocným prvkem v globálním ekosystému je člověk.

Chceme-li v budoucnu zabránit dalším pohromám, musíme se vypořádat s kořenem problému – škodlivými vztahy mezi námi a mezi námi a přírodou. Přestaneme-li k ostatním vysílat negativní myšlenky, přestaneme negativitu vypouštět do globálního ekosystému.

Abychom toho dosáhli, neměli bychom se soustředit na naše negativní myšlenky, ale na vytváření pozitivní a podpůrné atmosféry pro všechny lidi.

Pokud se zaměříme na to, jaký přínos má každý národ a každý člověk pro společnost a pokud budou lidé využívat své schopnosti a nadání pro společné dobro, změníme atmosféru kolem nás a přerušíme neustálé prosakování zloby do světa. A pak příroda zastaví tvorbu škodlivých věcí vůči lidem.