Restrukturalizace lidstva aneb jak donutit lidi, aby byli šťastní

Dlouhotrvající válka v Evropě má svůj konec v nedohlednu, mutující virus, který snadno přelstí vědce, zdánlivě nezastavitelná inflace, nenapravitelně narušené zásobovací řetězce… Tyto a další celosvětové krize doléhají na lidstvo.

Ale na druhou stranu zmíněné bolestivé údery způsobují restrukturalizaci, přestavbu světa. Vedou celou planetu – nerosty, rostliny, zvířata a lidi – vpřed do stavu harmonie a rovnováhy, která jednou nastane i přesto, že se tomuto stavu lidstvo zoufale snaží vyhnout. Je to velmi zvláštní fáze, kterou procházíme. Objevuje se nový, klidný a harmonický stav, a ten je bolestivý jen proto, že se mu bráníme. Chceme rozhodovat, i když naše rozhodnutí pracují proti nám.

Všechno, co se dnes ve světě děje, poukazuje na jasnou a jednoduchou skutečnost: nemáme žádnou představu o tom, o co vlastně jde. Netušíme, proč se věci dějí a jak je ovlivnit tak, aby fungovaly v náš prospěch, ani nevíme, jak zajistit naši budoucnost a budoucnost naší planety.

Klimatická krize, hospodářský pokles a neutuchající mezinárodní násilí jsou příznaky nefunkčního systému. A tento systém je nefunkční, protože odmítáme pochopit a jednat v souladu s jedním jednoduchým faktem: v dobrém i špatném jsme navzájem propojeni a závislí jeden na druhém. Proto musíme pracovat jeden pro druhého, a ne proti sobě.

Globální krize nám ukazují, že sami nedokážeme vyřešit žádný problém a prostřednictvím bolesti nás postupně naučí, že se musíme naučit spolupracovat. To bude začátek skutečné restrukturalizace světa.

Příroda nám nabízí jen dvě možnosti: naučit se navzájem spolupracovat, nebo nechat přírodu, aby nás to naučila sama - jak to dělá právě teď. První možnost je bezbolestná a rychlá, druhá, to je současná cesta – je plná zmatků a trápení.

Vezměme si například virus. Kdyby celý svět spolupracoval, už dávno bychom se ho zbavili. A protože to odmítáme, stále se šíří a maří naše úsilí. Nebo si vezměme nedostatek potravin. Je falešný, potravin není nedostatek. Lidstvo produkuje mnohem víc, než spotřebuje. Avšak rozdělujeme nerovnoměrně, některé části světa jsou zásobeny nadměrně, jiné hladoví a přebytečné potraviny se přitom vyhazují a znečišťují planetu. Toto je krize způsobená výlučně člověkem, která se nikdy neměla stát.

A jak je to s potravinami a zdravotní péčí, tak je to s přístupem ke vzdělání, bydlení, hospodářskému rozvoji, a všemi ostatními oblastmi lidské činnosti. Přidáme-li k tomu nekončící závod ve zbrojení, dostaneme recept na bezmeznou chudobu, bídu, frustraci a nakonec i násilí.

Nyní tato situace zašla příliš daleko a krize zasahuje každého.  Příroda nám tím chce říci, že pokud nebudeme spolupracovat, nikdo neuspěje. Žádná země nemůže prosperovat samostatně bez ohledu na ostatní země. Každá země je závislá na světových trzích – na surovinách z jiných zemí, na výrobcích vyráběných v zahraničí i na potravinách, které sama nedokáže vyprodukovat.

Když zápas mezi zeměmi dosáhne určité hranice, začnou se nám škody, které způsobujeme jiným, vracet. V tomto momentě se objeví globální kolaps. A právě to se dnes děje.

Můžeme mezi sebou nadále bojovat a dělat si život stále více nesnesitelně těžký, nebo můžeme přestat navzájem bojovat a život každého z nás tak učinit snadnějším a bezpečným. Nakonec si vybereme to druhé, protože nikdo nechce trpět. Jedinou otázkou je, jak dlouho nám to potrvá a co nás to bude stát.

Restrukturalizace lidstva – musí nastat, ale můžeme si vybrat mezi cestou rychlou a jednoduchou, nebo tou dlouhou a bolestivou. V současnosti jsme jednoznačně na té druhé.