Otroci 21. století

Do vědecko-technické revoluce v 19. století pracovali lidé šestnáct až osmnáct hodin denně, a to proto, aby se vůbec uživili. Byla by bez této revoluce reálná představa, že by mohli pracovat pouze dvě až tři hodiny a měli vše?

Neříkám, že jsem proti rozvoji technologií, moderních věd a techniky. Říkám, že to, co člověk vytvoří, se mění v to, co ho ovládá. Z pána se mění na otroka.

Podívejte se, co teď dělají naše banky a finanční instituce. Zotročují člověka. On by nemusel tolik pracovat.

Uvádíte jako příklad 19. století, ale já vám uvedu příklad z 21. století. Co se dnes děje s člověkem? Pracuje kratší dobu? Ne. Cítí se svobodnější? Ne.

A co se stalo s jeho narůstající produktivitou? Je používána právě k tomu, aby byl člověk víc a víc zotročován a produkty jeho práce vyhazovány do moře. Protože, pokud nebude pracovat, co bude dělat?

Bude mít spoustu volného času! A to je nebezpečné. Začne svobodně přemýšlet, vzniknou nejrůznější nevhodné nebo nežádoucí vlivy shromažďování, objeví se nové směry a tak dále. To nepotřebujeme!

Ať lidé pracují patnáct až dvacet hodin denně nebo alespoň deset. Ale pokud bude člověk pracovat deset hodin, přidáme mu ještě další dvě hodiny, aby se dostal do práce a dvě hodiny na cestu z práce, a to bude normální. Člověk přijede domů, navečeří se, podívá se asi půl hodiny na televizi a padne do postele. A tak pořád dokola.

Dovolenou mu zarezervujeme někde hodně daleko. Takže se bude otáčet a my ho obklopíme reklamou: ještě jsi neviděl toto, ještě sis nekoupil tamto atd. Takže bude muset celý život pracovat. Člověk byl otrokem v devatenáctém století, bude otrokem i ve století dvacátém prvním.

Zde však vyvstává problém: takto by to chtěly naše vlády, ale příroda je proti A proto se objevují nejrůznější koronaviry a jiné záležitosti. Vstoupili jsme do stavu, který se nazývá „poslední generace“, kdy musíme mezi sebou dosáhnout integrálního, správného, přátelského propojení a porozumění. Pokud se tak nestane, pak budeme potrestáni nejen viry, ale vším možným.